Zážitek z pasivního domu

Uplynulé dva týdny jsem prožil v pasivním domě. A nebylo to ani zdaleka špatné dny. Mile mne překvapilo, že výměna vzduchu v bytě byla naprosto neslyšná a nehmatatelná. Za to je třeba vděčit především oddělení vytápění/chlazení od vzduchotechniky. Takže v místnosti se vymění jen minimální požadované množství vzduchu na dýchání a nic víc. Žádný randál, žádný průvan. O temperování místnosti se potom postará miniaturní radiátorek na vodu. Ale má to i svůj háček, vzduchotechniku nelze regulovat a vyměněné množství vzduchu v místnosti se mi zdálo nedostatečné - po probuzení jsem byl vždy rád, když jsem si mohl otevřít okno a pořádně se nadýchat. Ponaučení, co z toho plyne: uživatel musí být schopen regulovat množství vyměněného vzduchu, ať už vzduchotechnikou, nebo oknem.

A tím se dostáváme k dalšímu poznatku. Navštívil jsem nádherné kanceláře v Energy house a cítil jsem se v nich výborně. Tedy, dokud nezmínili, že okna nejdou otevřít. Nikdy dřív jsem netrpěl klaustrofobií, ale najednou mě přepadl hrozný pocit paniky, že jsem v pasti. Intuitivní úniková cesta je tam, odkud svítí slunce, tedy okno. A najednou vám někdo řekne, že ne, že to je slepá ulička. A mozku chvíli trvá, než se s tím smíří. V nízkoenergetických Dvojčatech na Slovensku se tomu vyhnuli tak, že před okna postavili ještě jednu skleněnou fasádu s ochozy. Uživatelé si tak mohou beztrestně otevřít okna a nabýt pocitu, že dýchají čerstvý vzduch. Navíc v případě požáru mohou intuitivně utéct oknem. Ponaučení: vždy umožněte otevřít alespoň jedno okno, nestavíte-li vězení.


Třetí ponaučení je nesvázat dům s inteligentní elektronikou. Elektronika morálně zastará po pěti letech. Naproti tomu interiér domu morálně zastarává až po nějakých dvaceti letech. A tady nastává problém. Vyměnit elektroniku zabudovanou do baráku je nesnadné, drahé a riskantní.Uvedu příklad. Byl jsem v inteligentním domě na Slovensku a prodejce inteligentních domů se mi pokoušel ukázat, jak ovládá pět let starý dům pomocí ipadu. Nefungovalo to. Pokud už se rozhodnete udělat svůj dům inteligentní, postavte ho tak, aby jste elektroniku buďto nemuseli časem modernizovat, a nebo aby to bylo co nejsnazší.

Nejrychleji zastarává uživatelské rozhraní. A na Slovensku udělali dvakrát po sobě stejnou chybu - starý software pro dům používá uživatelské rozhraní napsané v .NET a nové rozhraní pro ipad je aplikace přímo pro ipad. Proč?! Kdyby rovnou udělali uživatelské rozhraní v prohlížeči, neměli by naprosto žádný problém s přechodem na novější železo - web je tady s námi už nějakých 20 let a lze předpokládat, že ještě nějakých 20 let s námi zůstane a dalších 10 let bude podporován. Takhle si technická podpora jen zajistila trvalý zdroj obživy...

A nebo reprobedny v mém bývalém bydlišti. Jsou obrovské, třípásmové, přívodní zavěšené ze stropu a přívodní kabely nejsou vidět, no pastva pro oči. Ale i reprobedny stárnou a nyní nutně potřebují vyměnit. Ale jak?! Na trhu nenajdete mnoho reprobeden na zavěšení a i když je najdete, tak výměna rozhodně nebude žádná lahoda. To by jste totiž výměnu ozvučení museli spojit se zednickými pracemi a vymalováním.

Proto, když si něco dáváte domů, myslete i na to, zda jste to schopni sami vyměnit.

Nová definice muže?

Why are women taking leadership?

The prototype of the ideal men is James Bond because he has all attractive women. But not only that he has all the attractive women but he does everything on sight. And men attempts to simulate his success through his behaviour; however, life is not like a movie and a man has to sooner or later fail. As a consequence, men are considered lazy by women, because if they have been preparing themselves better (read like a woman), they would have succeeded. Since it is clear for a woman that the men is intentionally lazy, he is considered irresponsible. And when one of the partners is irresponsible, the second one has to take lead. And that is the end of the story. Women are becoming leaders because men are like James Bond.

Frecency

Jak já nesnáším Firefoxí frecency algoritmus! Po několik let navštěvuji svůj oblíbený blog, začínající na písmeno B. Vždycky v urlbaru napíšu B, odentruji a jsem na blogu. Jenže jednoho dne jsem potřeboval napsat článek, řekněme o Bunkrech. A tak jsem během během jednoho dne navštívil hypotetické stránky bunkry.cz. A když jsem měl svůj článek hotov, přál jsem si odpočinout. Zadal jsem v prohlížeči B, odentroval a ... byl jsem zpět na bunkrech.

Jsem přesvědčen, že Firefox by měl uživatelům nabídnout nejen možnost změnit, jak dlouho si přejí uchovávat historii, ale i ostatní parametry, jako je rychlost učení se novým trendům. A to vše pomocí táhla krátká paměť - dlouhá paměť. Dlouhá paměť si bude udržovat historii po delší dobu a bude konzervativnější na změny, krátkodobá paměť zase pravý opak.

Dalším zlepšením by bylo zvýšit váhu ohvězdičkovaným stránkám s prodlužující se pamětí, protože jinak důležité, ale málo často navštěvované ohvězdičkované stránky, se ztrácejí v záplavě stránek, které člověk navštěvuje denně, protože ty časem naakumulují obrovskou váhu.

Awesome Bar je skvělá věc, ale není tak awesome, jak by mohl být. Snad příště.

Modrá je dobrá

Včera jsem zaparkoval na modrém stání a říkal si, že o víkendu to je jistě povoleno. Jaké bylo mé zděšení, když při návratu k vozidlu jsem spatřil příslušníky policie, jak s energií vosičky čichající housenku pobíhají kolem MÉHO vozu. Ale zřejmě byli dobře naladění, když nás spatřili ověšení ethernetovými kabely, a jen pravili: "Jen jeďte, kluci ajťácký." Přeci jenom, FEL style má svůj půvab.

Dice Wars

Dice Wars je docela zajímavá hra založená na házení kostkou. Strategií je to podobné vrchcábům - musíte vědět, kdy vystrčit růžky, a kdy se naopak zakopat. Protože ji ale nehrají jenom dva hráči, nýbrž sedm, tak je tento jev zesílen - když jeden hráč vyhrává, všichni ostatní se proti němu spolčí. Tahle hra má ale jednu chybu - za každé políčko byste měli dostat v každém tahu jednu kostičku, někdy vás ale hra ošidí, jako například na obrázku, a dostanete jich méně.

Pár doporučení:

1. Když je rozdíl jen jedné kostičky, tak je větší pravděpodobnost, že 2 kostičky sežerou 1, než že 8 kostiček sežere 7, protože v limitě jdoucí do nekonečna jedna kostička nehraje roli.
2. Velkou roli hraje poměr vašich políček k počtu s vámi sousedících políček. Nejlepší jsou rohy a poloostrovy, protože dostáváte hodně kostiček a útoky na vás nejsou příliš časté.
3. Když nějaký oponent má nadpoloviční většinu všech políček, tak jděte do něj za každou cenu. Útoku od ostatních se nemusíte obávat, protože zareagují stejně jako vy. Pokud ale okamžitě nezaútočíte, hru jste v tom momentě ztratili.
4. Nejlepší je, když jsou oponenti poskládání hezky za sebou - potom si je můžete podrobit jednoho za druhým.

Smrt

Před domem jsem asi pět minut přepečlivě parkoval auto. A když jsem ho měl zaparkované, uvědomil jsem si, že jsem vlastně vůbec nechtěl parkovat, ale jet dál. A to mne znechutilo, protože jsem dalších pět minut auto odparkovával. Abych si ztrátu času vynahradil, rozhodl jsem se projet křižovatkou bez zastavování. Stejně tam nikdy žádné auto nejede. Tak jsem šlápl na plyn, abych pravděpodobnost kolize co nejvíce snížil, a akceleroval. Deset metrů před křižovatkou jsem se ale rozmyslel a dupl na brzdu. V tu chvíli těsně před autem profrčelo auto asi sto dvacítkou. Jak jsem to auto spatřil, čas zpomalil a viděl jsem duálně. V jedné přítomnosti jsem se rozhodl zabrzdit, v druhé jsem dál akceleroval. V druhé možnosti jsem viděl, jak kolem projíždějící auto rohem narazilo do řidičových dveří, jak se držím volantu, ale tělo se mi kroutí, jak vůz vniká do kabiny, jak se v pravém okénku přibližuje sloup a už drtí auto v půl. Následně jsem zase viděl monálně. Druhá současnost zanikla a zůstala jen jedna.