pondělí 18. února 2013

Recenze 50 odstínů šedi

Hned na úvod trochu kritiky. Jedny a ty samé popisy sexu se v 50 odstínech šedi neustále opakují. Tím se stávají natolik nudnými, že jsem nemohl jinak a přeskakoval je. Přitom pasáže o sexu se dají napsat zajímavě. Například v Justýně od Markýze de Sade bylo potěšením je číst - každý akt přinášel novou pikantnost, navíc popsanou unikátními jazykovými prostředky bez použití jediného vulgárního slůvka. Hold, autorka asi neměla příliš barevný sexuální život ani básnické střevo, jinak si tu neduchaplnost nedokáži vysvětlit.

Nicméně, kniha obsahuje přepěkná schémata: v sexu sběhlý muž se vzdá všech svých žen pro svoji vyvolenou, muž se nechá svojí milou převychovávat, muž je neuvěřitelně atraktivní - mocný, pohledný, inteligentní,... A vyvolená je přitom naprosto průměrná. Nu, prostě sen každé ženy, které byly čteny pohádky o Popelce.

Krom toho část knihy je psána jako román v dopisech. A právě v tom autorka exceluje. Britský humor z dopisů čiší a vynáší tím knihu o několik řádů výš.

Můžu tedy s klidným svědomím říct, že kniha je až na nudné popisy sexu vynikající? Tak to rozhodně není. Kniha je poplatná času svého vzniku a přirovnal bych ji dílům Jane Austenové - ve své době neuvěřitelně populární autorka, ale o století později jsou její díla beznadějně zastaralá. A zdá se, že vydavatelé si jsou této podobnosti vědomi. Kniha, navzdory své tloušťce, je prodávána za velmi nízkou cenu, díky velmi levné vazbě, která knihu předurčuje k rychlé konzumaci - přečíst, maximálně třikrát půjčit a navždy utopit v knihovně.