sobota 4. prosince 2010

Dřevostavby

Když se díváte na dřevostavbu ve výstavbě, jak se trámy rychle sponkují, plesá vám srdce nad technologií. Ovšem když jsem se do jedné takové dřevostavby přestěhoval, idylické představy o příjemném bydlení mne postupně přešly. První měsíc jsem trpěl na bolesti v krku, protože vzduch byl příliš suchý. Po dvou týdnech vaření, žehlení a obývání se sice vlhkost zvýšila, ale zase se na stěnách začaly tvořit potůčky zkondenzované vody. A to i když sporák začal být používán s digestoří, koupelna s ventilací a žehlilo se v technické (větrané) místnosti, stěny v ložnici přes noc zvlhli. Snažil jsem se regulovat vlhkost květinami v květináčích, ale nic nepomáhalo. Přechodné období mezi bolestivým suchem a kondenzací na stěnách vždycky trvalo jen pár hodin. Jediné řešení bylo nechat okna ve dne v noci otevřená a vyrovnávat vlhkost s okolím. Až když jsem udělal sondu do stěny, abych zjistil, kde soudruzi udělali chybu (a abych pověsil poličku...), zjistil jsem, že hned za sádrokartonem je parozábrana. Nežil jsem v dřevostavbě, ale v igelitovém pytlíku.
Dalším nepříjemným zjištěním byla slabá neprůzvučnost. Nebylo problém rozumět rozhovoru z vedlejšího místnosti. Dokud jen slyšíte krásnou slečnu z koupelny zpívat, všechno je v pořádku, ale co když použije toaletu?  I stropy byly ze dřeva a i když do stropu byly vloženy těžké tvárnice jako ochrana proti kročejovému hluku, celá konstrukce vrzala při každém kroku. Zvykl jsem si spát se špunty v uších, přesto jsem se v noci probouzel - moje postel se synchronizovala s pohyby postele nade mnou.
Co ale nelze dřevostavbám upřít je nenáročnost na vytápění. Stačilo si do každé místnosti dokoupit přímotop za pár šupů a i při otevřených oknech bylo krásné teplíčko. Zato v létě nastal problém. V městě je nejvyšší teplota kolem 5 nebo 6 večerní a prostupová tepelná vlna má u dřevostaveb délku pěti hodin. Tedy v 10 nebo 11 večer, kdy byste mohli zvažovat, že půjdete spát, je v bytě zrovna nejvyšší teplota. Investice do chladícího systému není nejmenší a i provoz chladícího systému je přibližně třikrát energeticky náročnější, než vytápění. A tak jsem chodil domů ráno v jednu.
Po tomhle zážitku jsem nemohl uvěřit, že všechny dřevostavby jsou na tom tak bídně, a obešel jsem několik majitelů dřevostaveb. A vskutku, moje dřevostavba byla přešpatně vyřešena. V ostatních domech měli vnitřní stěny z cihel nebo alespoň jednu z nepálené cihly. Takové stěny jsou pak schopny do sebe navázat přebytečnou vzdušnou vlhkost a v případě potřeby ji zase uvolnit. A dle jedné na vlhkost úzkostlivé majitelky se vlhkost v takovém domě během roku nehne ani o procento. Problémem s pohybující se postelí také netrpěli, protože si nechali udělat betonový strop. Když jsem se jich ptal, kolik toho v zimě protopí, odpovídali že nic, že jejich dům je přeci pasivní. Když jsem se jich ale ptal, zda se jim v tom domě žije dobře, odpovídali že nikoliv, že v létě je jim vedro a náklady na chlazení srážejí roční náklady na roveň normálního domu.
Takže z mého pohledu jsou dřevostavby nádherné a nepřestávají mne fascinovat, ale nejsou dokonalé.

Žádné komentáře:

Okomentovat