Viděl jsem, jak přijíždí tramvaj. Už byla za hranicí, kterou jsem mohl ovlivnit rychlostí běhu a zdali tramvaj stihnu, už jen záleželo na řidiči, zda počká. Ale řekl jsem si: je ráno a po ránu bývají lidi shovívavější. A je nový rok, lidi jsou optimističtí. A z toho optimismu jsem se jal tramvaj stíhat. Už jsem stál ve dveřích tramvaje a plánoval do nich vstoupit co nejrychleji. Co kdyby se v řidiči probudily sadistické pudy?
Ale jak jsem vstupoval do tramvaje, část těla ještě pokračovala v letu paralelně s tramvají. Vzorově jsem se v těch dveřích natáhl.
Žádné komentáře:
Okomentovat