Dřevostavby

Když se díváte na dřevostavbu ve výstavbě, jak se trámy rychle sponkují, plesá vám srdce nad technologií. Ovšem když jsem se do jedné takové dřevostavby přestěhoval, idylické představy o příjemném bydlení mne postupně přešly. První měsíc jsem trpěl na bolesti v krku, protože vzduch byl příliš suchý. Po dvou týdnech vaření, žehlení a obývání se sice vlhkost zvýšila, ale zase se na stěnách začaly tvořit potůčky zkondenzované vody. A to i když sporák začal být používán s digestoří, koupelna s ventilací a žehlilo se v technické (větrané) místnosti, stěny v ložnici přes noc zvlhli. Snažil jsem se regulovat vlhkost květinami v květináčích, ale nic nepomáhalo. Přechodné období mezi bolestivým suchem a kondenzací na stěnách vždycky trvalo jen pár hodin. Jediné řešení bylo nechat okna ve dne v noci otevřená a vyrovnávat vlhkost s okolím. Až když jsem udělal sondu do stěny, abych zjistil, kde soudruzi udělali chybu (a abych pověsil poličku...), zjistil jsem, že hned za sádrokartonem je parozábrana. Nežil jsem v dřevostavbě, ale v igelitovém pytlíku.
Dalším nepříjemným zjištěním byla slabá neprůzvučnost. Nebylo problém rozumět rozhovoru z vedlejšího místnosti. Dokud jen slyšíte krásnou slečnu z koupelny zpívat, všechno je v pořádku, ale co když použije toaletu?  I stropy byly ze dřeva a i když do stropu byly vloženy těžké tvárnice jako ochrana proti kročejovému hluku, celá konstrukce vrzala při každém kroku. Zvykl jsem si spát se špunty v uších, přesto jsem se v noci probouzel - moje postel se synchronizovala s pohyby postele nade mnou.
Co ale nelze dřevostavbám upřít je nenáročnost na vytápění. Stačilo si do každé místnosti dokoupit přímotop za pár šupů a i při otevřených oknech bylo krásné teplíčko. Zato v létě nastal problém. V městě je nejvyšší teplota kolem 5 nebo 6 večerní a prostupová tepelná vlna má u dřevostaveb délku pěti hodin. Tedy v 10 nebo 11 večer, kdy byste mohli zvažovat, že půjdete spát, je v bytě zrovna nejvyšší teplota. Investice do chladícího systému není nejmenší a i provoz chladícího systému je přibližně třikrát energeticky náročnější, než vytápění. A tak jsem chodil domů ráno v jednu.
Po tomhle zážitku jsem nemohl uvěřit, že všechny dřevostavby jsou na tom tak bídně, a obešel jsem několik majitelů dřevostaveb. A vskutku, moje dřevostavba byla přešpatně vyřešena. V ostatních domech měli vnitřní stěny z cihel nebo alespoň jednu z nepálené cihly. Takové stěny jsou pak schopny do sebe navázat přebytečnou vzdušnou vlhkost a v případě potřeby ji zase uvolnit. A dle jedné na vlhkost úzkostlivé majitelky se vlhkost v takovém domě během roku nehne ani o procento. Problémem s pohybující se postelí také netrpěli, protože si nechali udělat betonový strop. Když jsem se jich ptal, kolik toho v zimě protopí, odpovídali že nic, že jejich dům je přeci pasivní. Když jsem se jich ale ptal, zda se jim v tom domě žije dobře, odpovídali že nikoliv, že v létě je jim vedro a náklady na chlazení srážejí roční náklady na roveň normálního domu.
Takže z mého pohledu jsou dřevostavby nádherné a nepřestávají mne fascinovat, ale nejsou dokonalé.