Zpoveď

Paní H., zazlívám Vám jednu věc. Jak jsme týden co týden psali slohová cvičení, vytvořil jsem si závislost. Kupříkladu ulehnu do lóže, ale neusnu, protože v mysli neustále vylepšuji nějaký příběh. A jediné co pomáhá, je vstát, usednout za židli a vypsat se. Teprve jakmile jsou myšlenky vyexportovány na papír a zvalidovány, že export proběhl úspěšně, mohu se jít věnovat původně zamýšlené činnosti, spánku. U mně vypsat a vyspat často znamená totéž.

Nebo jsem s kamarády a chci se bavit, ale nějaká myšlenka se mi do mysli neustále vrací jako moucha na exkrement. A jediný způsob, jak se jí zbavit, je jí sdělit kamarádům nebo papíru. Kdyby to byly alespoň náležité myšlenky, které by společnost pobavili. Ale ono ne, ty myšlenky jsou akorát tak hodny papíru. Asi jsme měli více konverzovat a méně psát.